2. 9. 2008

Švýcarsko 2008 – letní fascinace strýce Pepina

Location: Švýcarsko

I přes neúspěšný pokus sehnat na právě vzniklém fóru ÉCéčka jetou dálniční známku na Švýcarsko, a hned na začátku tak ušetřit nějaký ten potřebný frank, jsme se ženou od původního plánu dovolené neustoupili. Holt nám místo proslulého Ementálu bude dělat společnost Eidam 30%.

Žena Pepina – ozdoba švýcarských Alp.

Trasa: Ústí nad Labem – Bregenz – Chur – Visp – Täsch

Míjíme prosluněné Bodensee a v Churu začínáme kopírovat trasu Glacier Expressu. Červené zubačky nám budou dělat společnost až do vesnice Täsch. V odpoledních hodinách přejiždíme přes Oberalppass (2.044 m n.m.) a Furkapass (2.431 m n.m.).
Miliardy zatáček, nádherné výhledy, úžasná podívaná. Vřele doporučuji všem vyznavačům nočních přejezdů, aby si tuhle trasu vychutnali i přes den. Opravdu je nač se dívat! Výhled na Bernské Alpy z Furkapassu nepostrádá atmosféru, ani když je pod mrakem.
Pohled z Furkapassu na Grimselpass a Bernské Alpy.
Následuje povinná zastávka u tajícího Rhonegletscheru.

Trochu se vychylujeme z nejkratšího směru a nocujeme na Grimselpassu (2.165 m n.m.).
Grimselpass.
Ráno sjíždíme zpět do údolí a v doprovodu zubaček dorážíme do Täsche. Odtud stoupáme autem tak vysoko, jak jen to jde – směr Ottavan (2.214 m n.m.).
Mattertal – směr Täsch (v pozadí Breithorn a Kl. Matterhorn).
Celou dobu ženu přesvědčuji, že Matterhorn je schovanej za hřebenem a že ho uvidíme až zítra. Žena: “Tak schovanej, jo?” Málem bourám!!! To je ale kráva (teda ten kopec)!!! Mezi velikostí na známých fotkách a skutečností je opravdu obrovský rozdíl!
Matterhorn.
V Ottavanu vaříme, balíme a vyrážíme na Täschhütte (2.701m n.m.), kde nocujeme.
Täschhütte, v pozadí Weisshorn
Pohledy z chaty na zasněžené okolní vrcholky při západu slunce jsou skutečně dokonalým balzámem na duši.
Rimpfischhorn.
Budíček 3.30, odchod 4.15. Za svítání dorážíme k Alphubelgletscheru. Svítání ve Wallisu bere dech! Monte Rosa, Breithorn, Matterhorn, Dent Blanche, Weisshorn …
Weisshorn.
Strojíme se. První nejisté kroky po ledovci jsou novou, zajímavou zkušeností pro nás oba. Nikam nespěcháme a v 9.00 docházíme do sedla Alphubeljoch (3.773 m n.m.).
Žena Pepina a první krůčky po ledovci.
Breithorn, Matterhorn.
O hodinu později stojíme na vrcholu Feekopfu (3.888 m n.m.).
Feekopf, Allalinhorn.
Jedinečnost celého hřebenu, na kterém jsme a který od sebe odděluje údolí Saastal a Mattertal, si náležitě vychutnáváme. Strahlhorn, Rimpfischhorn, Allalinhorn, Alphubel, Täschhorn, Dom. Všechno vrcholy přes 4.000 m. Přičtu-li k ostatním i „čtyřky” z Bernských Alp, které jsou vidět, docházím k názoru, že jsme asi vážně na místě s největší koncentrací čtyřtisícovek v Alpách.
Strahlhorn, Rimpfischhorn – žlutý saharský písek.
Následuje sestup stejnou cestou až k autu.
Další den volíme po návštěvě lyžařského městečka Saas Fee výlet do Bernských Alp. Konkrétně do Lötschentalu. Nádherné, dlouhé údolí plné typických švýcarských vesniček. Louky, krávy, ovce, modré nebe, sníh, ledovce.
Lötschental.
Dojíždíme až na jeho samotný konec (placené parkoviště, kemp). Odtud pokračujeme procházkou až k ledovci. Dost nechápavě zíráme na Hollandiahütte (+ 6h po ledovci).
Hollandiahütte.
Zpět se vracíme po úbočí, kde nám společnost dělají bezstarostné srnky a přidrzlí svišti. Celý okruh je tak na 4h pohodové chůze (ideální pro rodiče s dětmi – i v batohu na zádech).
Ještě týž večer nocujeme na Simplonpassu (2.005 m n.m.) při našem přejezdu do Bergellu.

Trasa: Locarno – Lugano – Lago di Como – Vicosoprano (Bergell)

Ranní lanovkou (jednosměrná 11 franků/os, obousměrná 18 franků/os) vyjíždíme k Lago da l’Albigna. Opravdu lezecký ráj!
Strýc Pepin u Lago da l’Albigna.
Dnes jsme tu v pohorkách a bez lan a tak vyrážíme směr Albignahütte odtud po značené cestě přes sedlo do údolí Val Forno.
Industriálek na přehradní hrázi v Malojapassu.
Překrásné sevřené údolí s ledovcem, který i přes jeho rapidní úbytek stále dosahuje slušné výšky cca 100 m (laický odhad). Smíšené jsou pocity při pohledu je jeho čelo!
Sestup vede pravou boční morénou (!!!led a suť!!!)
Při sestupu k Malojapassu míjíme stádo výstavních koz, které se krčí ve stínu pod kameny. Jsme okouzleni pohádkovou kulisou natolik, že jsme bohužel minuli důležitou odbočku pro náš pohodlný návrat k lanovce (šli jsme bez mapy), což má za následek sestup serpentýnami po hlavní silnici z Malojapassu (dopravní situace tak na „4″). Až v údolí reagují na můj palec nějací Italové a šetří nám úmorný pochod po silnici zpět k autu.

Noc v kempu, ráno lanovka, pohorky v autě, lana s sebou, hurá do skal.
Strýc Pepin na vrcholu Normální cesty 4+ na Spazzacaldeira – ač zbrocen potem a ošlehán vlastními větry, stále mladý, silný, krásný a chytrý.
Spazzacaldeira – Normální cesta 4+. Skvělá expozice, nádherné výhledy, kvalitní žula, bezva počasí, super jištění (borháky, kruhy). Doporučuji!!!
Poslední lanovka jede údajně do údolí v 17.00, ale vzhledem k množství lidí, kteří se tam nahromadili, jezdila asi až do půl osmé (prý je to tak normální). Další podivná věc, na kterou je třeba si na lanovce zvyknout, je počet přepravovaných lidí. V kabině pro 8 lidí se běžně vozí 10-12 horolezců s plnými batohy s matrošem (???). Po rychlém propočtu aktuální hmotnosti všech lidí v kabině usilovně hypnotizujeme štítek s informacemi o její nosnosti. Úspěšně!
Noc v kempu, přesun do Bondo, výjezd autem do osady Laret (mýto 7 franků). Zahřívací (až přehřívací) výšlap k chatě Campanna Sasc Furä.
Campanna Sasc Furä
Pohled na Piz Cengalo a Piz Badile je opravdu náramný. Jednolitost žuly, která od paty těchto vrcholů není nikde přerušovaná žádnou vegetací, budí opravdu respekt. Trochu směšně si připadám při vzpomínce na nápad nastoupit při příhodné konstelaci s ženou do severní hrany (4) Piz Badile.
Piz Cengalo, Piz Badile
Procházíme pod oběma vrcholy k chatě Capanna Sciora. Po celou dobu sjíždím pohledem legendární Cassinovu cestu.
Bergell není jen Piz Badile.
S hlavou plnou myšlenek na návrat k Badile sházíme k autu a rozhodujeme se pro odjezd do Čech.
Krásných sedm slunečných dnů ve Švýcarsku jsme využili přesně tak, jak jsme měli v plánu. Proto mohu závěrem konstatovat, že tahle dovolená se maximálně povedla a nezbývá jen, než ji doporučit.
Text: Strýc Pepin
Foto: Strýc Pepin a Žena Pepina
Článek původně vyšel na EC.

Žádné komentáře:

Okomentovat