5. 7. 2009

Stolové hory v Polsku a knedlo-zelo-řízek

O existenci Hejšoviny, pískovcové stolové hory v Polsku, jsem se poprvé dozvěděl na počátku devadesátek od své tehdejší známosti Kákinky. Kákinka je dcerou adršpašského lezce Jiřího Nejezchleby (samostatná kapitola v knize Bohumila Sýkory Pískaři), který to měl z Ádru na Hejšovinu kousek. Známost skončila na hnojišti dějin, odhodlání prozkoumat polské písky zůstalo.



Velká Hejšovina.
V neděli 5. července 2009 nešlo na Adršpašsku kvůli dešti lézt. I Lenin, který by se radši svíjel v místních spárách, uznal, že výlet je za této situace "vcelku rozumné řešení". Hostitel Hans, Poličan od Metuje, nás nasměroval na znalce místních stezek Červa. Hejšovina byla jasná volba - nedaleký Adršpach, Teplické skály, Ostaš i Broumovské stěny převyšuje se svými 919 metry o hlavu a navíc jsme tu ani já ani Lenin nebyli.
Cestou na polské stolové hory jsme potkali kvetoucí lilie.
Hejšovinu poctili návštěvou i velikáni: Goethe (vlevo) a Lenin (vpravo).
Auto jsme nechali v Machovské Lhotě u hranic s Polskem. Hned za čárou jsme odbočili na zelenou značku a vystoupali na náhorní plošinu, ze které se otevřel bombastický výhled na Malou a Velkou Hejšovinu (původní německý název Heuscheuer = seník, polsky Szczeliniec Wielki a Szczeliniec Maly). Červ se tu vyzná jak stopař Bridger u Little Big Hornu a jeho vychytané zkratky nás brzy dovedly do turistického východiska na Hejšovinu - do vesnice Karlów

Malá Hejšovina. Sem turisté nesmí.
Vyhlídka na skalní útvar Káčata na vrcholu velké Hejšoviny.
Z průchodu Karlówem jsem byl mírně rozpačitý. Když už si obec zamořili stánky s cetkami, mohli v nich prodávat aspoň místní Stocknagel. Ptal jsem se na něj u tří suvenýristů a nic. Začal jsem opět rozvíjet svou pošetilou teorii, že rozšíření Stocknagelů definuje středoevropský prostor a že země, kde štítky na hole nemají (např. Francie a nyní i Polsko), jsou bezpochyby barbarské. Cesta ale začala zanedlouho stoupat, a tak frflání vystřídalo funění.

Vyhlídka z vyhlídky na vyhlídku. Bílý flek na skále v popředí je u kruhu. Těch je tu na první pohled docela dost.
První dojem z Hejšoviny byl: je to místní Děčínský Sněžník! Ta analogie snad moc nekulhá. Obě hory jsou stolové, Hejšovina výrazně vyčuhuje nad okolí stejně jako Schneeberg nad Děčínem a pískovec je tu tvrdší než v níž položených oblastech (srovnej: Hejšovina X solivý Adršpach, Sněžník X měkčí Tisá). Hned jsem se tu cítil jako doma.

Rokle Peklo.
Co je ale úplná nezřízenost, která na Sněžníku chybí, je Peklo - propast jak prase. Okraje Hejšoviny pozvolna padají do údolí a mezi hlavním vrcholem a bokem hory vznikla gigantická šluchta. Fakt krása. Lenin našel na jejích stěnách i několik spár, které by podle něj "pustily".
Z Hejšoviny se vracíme do Karlówa a po vrstevnicové lesní silnici a zelené značce se doplazíme do Bludných skal na další stolovou horu Bor. Zdejší skalní bludiště - labyrint mezi nohama skalních hřibů - je taky bomba. Po bloudění mezi "houbami" se ještě zajdeme kouknout na bouldry na české straně kopce a metelíme do Machovské Lhoty k autu.              
Útvar Kuří noha v Bludných skalách.
Lenin mezi skalními hřiby v labyrintu Bludných skal.
Návštěva Bludných skal přinesla i překvapivý poznatek, že i polský Krakonoš Liczyrzepa, podobně jako německý Krakonoš Rübenzahl, počítá řepu (zahlen, liczyć = počítat; Rübe, rzepa = řepa).

Sekalovo upřesnění k Licyzrzepovi - 16. 3. 2011

Tak podle mého pšonského kamaráda, s nímž jsme náhodou včera zavedli řeč na Krakonoše (při pití Krakonoše), není počítač řepy, ale ředkve, protože rzepa je prý v polštině ředkev, zatímco řepa se řekne burak. Krakonoše ani Liczyrzepu nebo Rzepylicze neznal, ale ihned k tomu našel polské stránky. Liczyrzepa je pro ně obecně duch hor, vnímaný spíše negativně, jedna z legend praví, že unesl nějakou princeznu, ta se v zajetí nudila, tak přišla s absurdním požadavkem, aby ji Liczyrzepa zabavil tím, že bude počítat ředkve. Zatímco vylízaný Liczyrzepa počítal ředkve, princezna pláchla.
Výlet jsme završili v Červem opěvovaném hostinci U Lidmanů v Machovské Lhotě. V menu mě zarazila úchylárna, o které jsem slýchal, že je výhradně výsadou obyvatel bývalé NDR - řízek s houskovým knedlíkem a zelím (pravda, dederón by si na to nacákal asi ještě tatarku, kečup a hořčici).

Pavlišovák - vypadá nezvykle, chutná dobře.
Ale nezalekl jsem se a onu specialitu - Pavlišovský řízek - si dal. Schnitzel byl šťavnatý, kombinace s knedlo-zelem nebyla vůbec špatná, vše za milých 74 Kč. "Pavlišováku" předcházela další místní specialita - kyselo. Z nápojového lístku jsme pak zvolili náchodské pivo Primátor. Dokonalé naplnění hesla Mysli globálně, pojídej a popíjej lokálně.

Hostinec U Lidmanů v Machovské Lhotě.

Užitečné odkazy

Stránky Jana Moravce - parádní fotogalerie, včetně nočních snímků s hvězdami
Cestování iDNES - článek o Hejšovině 
Text a foto: Papouš



11 komentářů:

  1. Datum: 16.03.2011
    Titulek: Liczyrzepa počítá ředkev, ne řepu
    Tak podle mého pšonského kamaráda, s nímž jsme náhodou včera zavedli řeč na Krakonoše (při pití Krakonoše), není počítač řepy, ale ředkve, protože rzepa je prý v polštině ředkev, zatímco řepa se řekne burak. Krakonoše ani Liczyrzepu nebo Rzepylicze neznal, ale ihned k tomu našel polské stránky. Liczyrzepa je pro ně obecně duch hor, vnímaný spíše negativně, jedna z legend praví, že unesl nějakou princeznu, ta se v zajetí nudila, tak přišla s absurdním požadavkem, aby ji Liczyrzepa zabavil tím, že bude počítat ředkve. Zatímco vylízaný Liczyrzepa počítal ředkve, princezna pláchla.

    OdpovědětVymazat
  2. Datum: 21.07.2009
    Titulek: Á
    Tos objevil Ameriku, že Francouzi a Poláci jsou barbaři! Nicméně mne to nalákalo, asi tam též vyrazím k těmto stolům. Koukám, že Pšoni si z toho udělali NP. Primátor jen schvaluji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Datum: 21.07.2009
      Titulek: Re: Á
      Čéče, U Lidmanů jsem konzumoval Primáta nealkáče, páč jsem seděl za kniplem, a ten je spíš takovej průměrnej.
      Ale alkáče jsem měl v hostinci Vražedné pobřeží na polickym fotbalovym hřišti a tam mě oslovila zejména jedenáctka. Ač jsem toho večera zapřáhnul do kočáru šestipstruží, druhej den na pohodu :-)

      Vymazat
    2. Datum: 21.07.2009
      Titulek: Re: Re: Á
      Tak nealko sem nepleť. Já měl na mysli Premium 12°, Weizen a Exklusiv 16°, ještě jsem schopen se bavit o polotmavé 13°

      Vymazat
  3. Josef Novotný26. 12. 2012 15:42:00

    Datum: 20.07.2009
    Titulek: Štítky na hole
    Díky Papouši za tento odkaz, mě trotla nikdy nenapadlo něco takového hledat na internetu, zato mám 5 pobitých holí! Sbírám jen ražené a se skřípajícími zuby lité.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Datum: 20.07.2009
      Titulek: Re: Štítky na hole
      Takovej fajnšmekr nejsem, beru, co je :-) Já to shromažďuju spíš jako připomínku míst, kde jsem zevloval.
      BTW. jsem objevil další "nekulturní" lokalitu - údolí Albigna v Bergellu ve Švajcu. Pani na chatě vůbec neměla šajna, co to je štoknágl. No neni divu, je tam dost znát blízkost Itálie. V Jižních Tyrolích to ještě jde, ale čím víc Taliansko, tím míň Štítek na hůl. Bohužel - tuto lokalitu hážu do jednoho pytle s východním blokem :-(

      Vymazat
  4. Datum: 20.07.2009
    Titulek: Kákinka jí zdravě
    Kákinka se vždycky stravovala zdravě a dneska má i obchůdek se zdravou výživou Devětsil na Masarykově ulici 5 v Železném Brodě, po-pá 9-17, so 9-12.

    OdpovědětVymazat
  5. Datum: 20.07.2009
    Titulek: mužný vous
    Pěkné počtení, jako vždy... :-) Mmj. Jeník radikalizuje a nechává si narůst bradku? Začíná se Iljiči nápadně podobat...a nechci hádat kdo za to může. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Datum: 20.07.2009
      Titulek: Re: mužný vous
      Jj, sluší mu to.

      Vymazat
  6. Řekl bych, že při focení moc plýtváte bleskem

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za upozornění, budu se snažit to zlepšit.

      Vymazat