9. 3. 2008

Sardinie – lezení po perle italského Středozemí II.

Location: Sardinie, Itálie

V neděli jsme se rozhodli říct Středozemnímu moři na pár dnů sbohem a vydali se asi hodinu do vnitrozemí Sardinie, do oblasti Jerzu (asi 700 m n.m.). Tady jsou 3 hlavní sektory Il CastelloPallazzo a Isola del Tesoro.

Hanka Nešutová leze v Isole, v jedné z vnitrozemských oblastí na Sardinii. Skály leží na návětrné straně, proto ten kulich na hlavě.
Celý den jsme strávili v Il Castellu, což je asi 300 metrů dlouhý pás skal otočených na jihozápad. V Pallazzu jsme vylezli jen dvě cesty, ale hlavně ta druhá stála za to. Vytáhla jsem si svoje první poctivé 6a. Je tam jedna cesta vedle druhé, ale většina je bohužel trošku mimo moji obtížnost – 7b a výš.
Proto jsme se vydali objevovat poslední místní sektor Isola del Tesoro. Je nádherný!!! Bohužel je ale na návětrné straně kopce, takže když fouká, tak to fakt stojí za to! Ještě, že kromě plavek máme i zimní čepice! I přes silný vítr jsme lezením tak nadšení, že zůstáváme i následující den. Lezení nad mořem má sice kouzlo a atmosféru, ale tady je i ten šutr úplně dokonalý. Jen kdyby tak nefoukalo.
Skály v okolí Jerzu.
Jedeme zpátky na sever k městečku Dorgali, kde pod ním v údolí hledáme Surtanu. Průvodce na ni pěje chválu, tak se vydáme prozkoumat ji blíž. Auto necháváme kousíček od smaragdového potůčku a stoupáme stezkou do úzkého kaňonu, jehož stěny tvoří bělavý vápenec. Oblast je proslavená pro své dlouhé cesty, ale my po půlhodince bloudění (ke skalám je nutno odbočit z pěšiny do nízkého lesa) našli jen cesty jednodélkové. Nevadí, třeba příště.
Přístup pod jerzuejské kliffy.
Necháváme za sebou krásná 6b a 6c. Já lezu ještě 5a a 5c, ale moc dobře se u toho necítím, protože tady už jsou nýty trošku dál od sebe. Všechny dosavadní oblasti byly perfektně odjištěny nýty v rozmezí 1,5 – 2 metry. Večer se ještě vracíme k městečku Dorgali, kde je jeden sektor přímo nad cestou, ale při pohledu na davy, kterým jsme mezitím úplně odvykli, děláme čelem vzad. Navíc ani skála nevypadá nijak pěkně.
Protože už máme před sebou poslední den a chceme ještě něco vidět, rozhodujeme se jet na sever ostrova na výběžek Capo Testa, kde se nezvykle leze na žule a ne na vápně. Leze se u krásného bílého majáku na obrovských balvanech roztodivných tvarů. Nejdelší cesty mají něco k patnácti metrům. Vítr je ovšem tak silný, že na lezení můžeme rovnou zapomenout. Chvílemi máme problém se udržet na nohou. Ani mi to není moc líto, protože mi skoro přišlo, že tady nemají borháky co dělat. Skála tady tvoří roztodivné tvary a formace. Místy připomíná krajku. Jsou obrovské vlny a já se začínám pomalu děsit zítřejší plavby zpátky na pevninu.
Bizarní žula v Capo Testa.
Byly to neskutečné dva týdny. Ostrov je moc krásný a lidé moc příjemní, i když se, pokud neumíte italsky, téměř nedomluvíte. Místní pastevci si zkracují volný čas střílením do značek, takže není snad ani jediná na celém ostrově bez díry po brokovnici. V době, kdy jsme tam byli, se celý ostrov připravoval na léto, ať už příroda svými kvetoucími stromy a keři, nebo obyvatelé, kteří pucovali své hotýlky a restaurace. Supermarkety ale byly otevřeny normálně a ceny v nich byly víc než příjemné. Co se týče lezeckých oblastí, nestihli jsme projet ani čtvrtinu a to jsme celou dobu lezli jen hvězdičkové cesty!

Praktické info (stav březen 2008):

  • 10 denní známka Rakousko – 7,70 €
  • mýtné na dálnicích v Itálii – cca 31 € (jedna cesta)
  • voda: je šikovné mít sebou kanystr na vodu do zásoby, protože ne ve všech oblastech je volně k mání
  • v Cala Gonone na konci vesnice za přístavem, na pěšině k Birridiscottai (po 150 m), ze skal svedený pramen sladké vody. Prý je pitná, ale my ji radši používali jen na vaření…
  • v Jerzu se dá nabrat voda na cestě před městečkem, místní tam jezdí s kanystry, nebo přímo u oblasti Palazzo je dřevěná chatka a chátrající hřiště na minigolf, kde je voda svedena do kohoutku.
  • průvodce Pietra di Luna od M. Oviglia – 30 €
  • podrobnější lokální průvodčík Arrampicare a Cala Gonone – 16 €
  • podrobná mapa lezeckých oblastí – 14 €
Text a foto: Hanka Nešutová
Článek původně vyšel na EC.

Žádné komentáře:

Okomentovat