28. 10. 2010

Na paelle U prasete, na nealku na Nou Campu

Location: Barcelona, Španělsko
Ochutnat paellu byl jeden z úkolů, který stál v itineráříku pro návštěvu Katalánska. Proč jsem o to tak usiloval, mi zpětně vůbec není jasné. Asi chuť poznat, čím se krmí lokálové. Jednou jsem totiž tohle rizoto ochutnal, když v Ústí kotvila formanovská loď Tajemství, a na větvi jsem z toho nebyl.

Paella v BCN hospě El Boton Charro.
Hrášek se šunkou.
Oběhli jsme s Bůní v Barceloně dost hospod, ale buď nám lokál neseděl, nebo v něm bylo cenově nevlídno. Ptali jsme se rollera Mischi, jestli by nám nějakou knajpu nedoporučil. Jeho rada byla šalamounská: nenadhodil nic konkrétního, jen pravil, že máme hledat hospu, kde není jídelní lístek moc obsáhlej, která je mimo turistické zóny a kam choděj jíst místňáci.
U prasete.
Grundle s Estrellou.
Nakonec se jedna taková vyloupla nečekaně sama. Cestou od moře k muzeu Joana Miró na kopci Montjuïc, jsme na Avingudě del Para-lel (Paralelní ulici - tipuju, že je souběžná s Diagonální ulicí - Avinguda Diagonal, která protíná Barcelonu) objevili jídelnu El Boton Charro, kterou jsme podle kance na vývěsním štítu pojmenovali U prasete. Místňáci 100%, turisti 0%, na menu výběr z deseti dvojchodů za 10 €. Nebylo proč váhat.
Šunčička jamón ibérico aneb pata negra (to na videu Mráza osnul 2005) v nálevně poblíž našeho apartmá. Chutná náramně. Do těch plastovejch tégliků odkapává omastek.
Buňka objednává paellu a steak z tuňáka, já se kvůli diverzifikaci (ať je vzájemně co ochutnávat, že) nechám překvapit čímsi se šunkou a o druhém chodu tuším, že to budou ryby. Buněčná paella s velkou krevetou a dvěma škeblemi vcelku chutná, steak z tuňáka naprosto jedničkovej. Z mého čehosi se vyklubal hrášek, ale dobrý. Druhochod byly grundle.
Druhý den jsme chtěli vzít Prase opět útokem, ale roleta byla dole. O kus dál naštěstí byla jiná hospoda s ještě lepší paellou. Prase ale mělo lepší atmošku - takovou lidově demokratickou.
Ač je Špáňo země vína, v Barce jsme sjížděli hlavně cervezu. Ze tří značek, na které si vzpomínám, byl nejslabší San Miguel, pak Supovo oblíbené Cruzcampo a nejvíc bodla asi Estrella. Místní pivo žádnej zázrak, ale na žízeň dobrý. Jeho cenu provázela poměrně velká volatilita: od cca 3,50 € za škopek až po 9 €.
Abychom splynuli s davem, předstíráme, že jsme fandové FCB.
 
Skandální zjištění jsme pak učinili na stadionu FC Barcelona Nou Camp - měli tu jen nealko pivo! A když teda fotbal, tak k pivu i buřt. Nebyl z nejhorších, jen byl trochu suchej. Ještě, že Lionel Messi, David Villa a spol. nasázeli Seville bůra, aspoň bylo na co koukat.

Pastvou pro oči, kdy ale jazyk zůstal nedotčen, byla návštěva tržnice La Boqueria u bulváru La Rambla. Parádní byl rybí trh a stánky s kořením, houbomilné Čechy potěšila i nabídka hub.
Ryzce pravé, katalánsky rovellón, v nabídce tržnice La Boqueria. Jedno ohlédnutí: když jsem v 92 slejzal z Monte Perdida v Pyrenejích dolů do doliny, podél cesty byla fůra hub. Ale jen dva druhy - kozáky a pravé ryzce. Já sbíral jen kozáky, ryzcům jsem moc nedůvěřoval. Místní rodinka to měla naopak. Tak jsme se podružili, pogestikulovali, houby vyměnili. Od té doby šířim po Česku fámu, že jsem Španěly naučil pojídat kozáky.
Hříbky. Na jednom místě jich může růst až 326!
Ryby.
Koření.
Text: Papouš
Foto: Buňka a Papouš 

Žádné komentáře:

Okomentovat